RS - Atlantis na Blog.cz

Ahoj, říkala jsem si, že je načase udělat nějakou trošku oficiální slezinu a taky dát vědět co se bude kdy dít.

Tady je seznam akcí sprostě ukradený a mírně osekaný ze stránek Equilibria, doufám, že se nezlobíte:-)

26. 12. 2010 Živý Betlém - jako vždy v Hleďsebi, bližší info můžu pro zájemce zjistit.

22. 1. 2011 Předběžný!!! termín Výstupu na Lesný (mohli bysme jít ne?)

A teď naše akce:

26. 12. pravděpodobně bude probíhat přivítání Míši zpět do Čech, přičemž by se mohla udělat Vánoční besídka, nejspíš v čajce. Info ještě upřesním, ale dejte vědět kdy by kdo na tu Vánoční mohl ju?dík

29. 12. čistě můj osobní návrh udělat Sněhový den, tzn. vytáhnout boby, sáně, lopaty, oteplováky a jít se trošku vyblbnout někam ven - mohli bysme třeba na Vlčku, nebo někam níž pokud budeme mít líné osazenstvo :)

31. 12. společný Silvestr, s tím, že se bude asi začínat na dvou místech: 1. u Míši 2. u Lucy, ale předpokládám společné setkání nejpozději na Kolonádě. Nic není jisté, ale tradici společných oslav bych ráda dodržela.;-)

Vím, že už se většinou domlouváme každej zvlášť na facu, bo ve zprávách, ale tentokrát to prosím napište do komentářů, ať to máme všichni pěkně pohromadě a můžem se v tom orientovat. Díky, těší se na vás

Změna, páč teď nemáte čas, tak se to posune, dejte vědět, esi byste mohli třeba z po na út nebo z út na st?Ju?

-------------------------------------------------

Je mrazivý podzim plný lezavé mlhy, takže je nejlepší čas na děsuplný noční výlet!:-D
Chystá se celá podzimní série výletů, záleží jen na vás jak budete akční.

1. by se konel tento víkend a to buď z pátka(to bude13. takže mazeec ne?) na so nebo ze so na ne to se potřebujeme domluvit, pište do komentů nebo mě na smsky jak to vidíte ju?

Doprava: buď pěšo (zas tak daleko to není), nebo do zádubu (od tržnice jede 18 27 v pá 14kč) v so nejede, anebo nějaký dobrák s autem

Čas: začátek záleží na dopravě buď ve 4(pěšky) nebo v6 a déle jeďmo, také záleží na vás, návrat neznámý:-D

Co s sebou: svačinu (hl. pro Bobra a Smíška to platí trojnásob, my vás živit nebudem!!:-D) tzn. jedivo i pitivo(čaj v termosce není špatný nápad), pevné (ale fakt joo?) boty nepromokavé, teplé!!!oblečení včetně rukavic (esi vam odpadnou prsty váš problém:-P, nějaký ten zápisníček tužku etc., a baterku!!(ať nesvítíme mobilama:-D).

Co vás čeká: strastiplná strašidelná cesta pravděpodobně v mlze, mrazivé pověsti z okolí Podhory plus Hobitovo strašidelná vyprávění z dětství:))

Tak se ozvěte co nejdřív ju?

Díky, těším se

Kdo má odvahu zažít dobrodružství, překonat nepohodlí, nástrahy a utkat se sám se sebou, ten je očekáván v pátek 22.5. na základně v klášteře v Teplé. Je potřeba dorazit do 20:30, s sebou si vezmi vše, co považuješ za potřebné k přežití do nedělního rána, neb nejsi vlče ani světluška a nikdo se o Tebe starat nebude.

Právě se píše rok 2240 a zem se dosud neprobrala z noční tmy, která ji již 18 let zahaluje. Je to právě těchto 18 let od doby, kdy došlo k celosvětovému kolapsu a zhroucení civilizace následkem selhání jednoho jediného člověka. Díky němu se jaderná fúze v jedné z laboratoří vymkla kontrole a záblesk magnetoenergetického pole obletěl zemi a vyřadil z provozu všechna ostatní zařízení. Každý začal zápasit o svůj holý život, ty tam byly veškeré dosavadní výdobytky vyspělé civilizace. Změnilo se klima, země se rozdělila na zóny...
Existují lidé, kteří se do jedné takové zóny stále znovu vracejí. Jen jim se podařilo odhalit zákonitosti, které v zóně platí. Mají různé důvody, proč do zóny vstupují. Někteří pracují jako placení průvodci senzacechtivých turistů, jiní sem chodí z prosté touhy po dobrodružství. Všichni však vědí jedno: někde v nitru zóny je proud vody, který má nejvyšší cenu. Ještě nikdy se od něj nevrátili všichni, přesto k němu chodí stále další a další výpravy. V čem je jeho magická přitažlivost? Co láká každého, kdo se o něm dozví? Proč chtějí všichni prožít několik hodin čistého děsu? Ten proud je schopen splnit každé nejtajnější lidské přání. Ale pozor! Opravdu jen to nejtajnější. Přání, která bychom se báli vyslovit nahlas, přání, která si možná sami nepřiznáváme, přání dřímající v našem podvědomí, jejichž realizace by se náš rozum možná zděsil.

Postavit se do proudu, to vyžaduje odvahu. Nejen odvahu vstoupit do zóny, ale také odvahu nahlédnout do svého nitra. Upřít pohled do podvědomí a čekat, zda ho podvědomí unese. Sebeklam se vymstí. Proud k sobě pustí každého jen jednou, proto je opravdu důležité vědět, co si skutečně přeji. Tato jedinečná příležitost se už nikdy nebude opakovat.

Kdo se nebojí vstoupit do zóny a postavit se proudu nechť se dostaví v pátek 22. tohoto měsíce do 20:30 na základnu v Teplé. S sebou si vezmi vše, co považuješ za potřebné k přežití v zóně (i mimo ni) do nedělního rána.

PS: Průvodci se o turisty nestarají v žádném ohledu...

Už je nějakou dobu po plese, tak myslím, že nebude vadit, když sem dám vysvětlující článek, co byl v novinách..

To nejzásadnější co se u nás za uplynulý rok stalo, bude asi změna jména z Apocalypsy na Atlantis s podtitulem Ztracená generace. Původní jméno se nám sice líbilo, ale nakonec jsme se shodli, že se k nám tak úplně nehodí a taky ne všem okolo se líbilo přejímání starého názvu. Tak jsme vymýšleli a hlasovali. Stálo nás to několik menších roztržek se dohodnout, ale naštěstí se to obešlo bez zranění.:-) Ale k čemu jsem se chtěla dostat je proč právěAtlantis? Za prvé, jak všichni určitěvíte, Atlantis je stará civilizace, která byla zatopena a dnešní historici a dobrodruzi se stále snaží určit její polohu v našich oceánech. A naše roverská skupinka si svým způsobem taky šáhla na dno a musela se pokusit o znovuvynoření do místní skautské komunity.:) Stále ještěhledáme svou vlastní cestu, ale užse nám přece jen podařilo se zapojit do místního dění, takže nám nad hladinu kouká alespoňhlava - proto ten podtitul Ztracená generace.:) A máme další důvod, nevím kolik z vás zná seriál StarGate: Atlantis, ale řekla bych, že jste o něm už slyšeli. Hlavní příběh se točí právěkolem znovunalezené Atlantis v galaxii Pegasu a především jejich nejlepšího týmu. Je to skupinka nesmírněrozdílných jedincůse svými unikátními schopnostmi i chybami. Každý z nich sám o soběby všechna ta nebezpečí kolem nemohl přežít, ale jakmile jsou pohromadě, stávají se tařka neporazitelnými. Teďtím nechci říct, že jsme jako skupinka superhrdinů, do toho máme daleko!:-P Ale jde o to, že i my když jsme spolu dokážeme toho hodně a hlavněsi neustále obrušujem svoje ostré hrany, učíme se jeden od druhého a pomáháme si k celkovému osobnostnímu rozvoji. Tohle téma bych mohla rozebírat na spoustu stránek, ale myslím si, že to zásadní užbylo řečeno. Jsme tým Atlantis a každý z nás je jeho jedinečnou a nepostradatelnou součástí.

Konečně se bude konat další výsadek!:) Doufám, že všichni pojedete, protože je to perfektní akce a o zážitky rozhodně nebude nouze..Od večera 5. června do 7., s sebou asi 70kč na dopravu a další podrobnosti už najdete v e-mailu od Samotáře.

Našla jsem tenhle zápis v deníku z 27. prosince 2006 a jelikož se to týká nás a našich praštěných výprav, tak jsem si řekla, že to sem dám..:-) Možná to mam i na blogu a esi jo, tak se omlouvam, že to házim všude, ale tak třeba se u toho zasmějete..:)

Tak druhá polovina dne byla fakt supr! Šli jsme teda ven a Míša se zpozdila, takže do lesa jsme vyrazili až za tmy. Vzala jsem je k Dračí jeskyni, ale nejdřív jsme posvačili na odpočívadle na skále u Esplanade a pozorovali jsme desítky světel zářících pod námi. Chtěli jsme na Krakonoš, ale říkala jsem si, že lepší bude jít přes sjezdovku než Kamzík, protože tam byl dopoledne ten divnej chlápek v černym. No, u Dračí jeskyně jsem je chtěla trochu vystrašit, tak si Bobr zalezl do takovýho výklenku u jeskyně, a já sem holkám říkala, že nemůže ven. (No popravdě se tvářili, že je to vůbec nezajímá...) A Bobr se najednou lekl a vykutálel se ven a řekl jenom "Jdeme pryč!" A když jsme se ho ptali, co se děje, odpověděl, že na něj něco vypadlo a bylo to docela těžký...

Tak jsme šli ke sjezdovce, kterou zrovna zasněžovali a vypadalo to tam jako v pohádce. Ta bílá jakoby vyplňovala dosavadní prázdnotu krajiny. Potom jsme vystoupali pod lanovkou až na Krakonoš. To je už dlouho zavřený hotel, kde se kdysi stalo něco ošklivýho, a před ním stojí různý sochy. Třeba skřítci se sítěma v rukou, o kterých se tvrdí, že v noci unáší děti, které se jich dotknou (takže snažit se mezi nimi prolézt bez dotknutí bývala oblíbená dětská zábava - i moje...) A hlavně socha Krakonoše. Tyčí se tam nad vámi ve svém dlouhém plášti s opaskem a pryskyřicovým kamenem v pupíku, ve tváři výraz napůl přísný a napůl vědoucí, takže si připadáte tak nějak zbyteční a cítíte úctu, protože z celého toho místa, obvzlášť z té sochy proudí moc. Říká se, že když si budete něco přát, a třikrát obskáčete sochu po jedné noze (přičemž si je po prvním kole můžete vyměnit) tak vám Krakonoš ono přání splní. A já tomu věřím, protože jako malá holčička jsem si přála jenom malou kytičku s modrým kvítím. A když jsem doskákala opravdu ležela na podstavci!:) Nikdo jí tam nemohl dát, protože všichni byli příliš daleko a hlavně jsem o tom přání nikomu neřekla...

A tenhle večer jsem si přála, aby se do tohoto světa vrátila magie. A asi se mi i tohle přání splnilo.. Otočili jsme se k hotelu a s překvapením jsme zjistili, te je kolem plot a co mi připadalo divnější, slupy byly postavené zvenčí. Vyvolávalo to dojem, žestavitelé plotu se snažili něco zadržet uvnitř, spíš než zabránit někomu vejít. Ostatní říkali, že to nic neznamená, ale podezřívám je, že už se báli natolik, že si nechtěli žádné další nebezpečí připustit. Ale je pravda, že celý ten dům je strašidelný. Podobá se hodně těm starým panským sídlům a možná to původně byl jeho účel. To nevím, ale když se tak díváte na ta vysoká úzká okna, za kterými se skrývá jen tma černější než srdce noci, připadáte si jako pod dohledem desítky očí, které jen čekají, až vás stáhnou k sobě do hlubin. A pak je tu samotné nádvoří se svým kamenným zábradlím a zlomenými tvary dávno rozbitého minigolfu, které se tyčí ke hvězdám jako zuby v tlamě příšery a konečně vchod na nádvoří. Vysoký úzký, tak jako okna. Zve vás dovnitř, vábí a láká a vy si přejete nasytit se tou temnotou, jež číhá uvnitř, toužíte se stát její součástí a ukořistit si alespoň zlomek její moci, protože ona je věčná , rostoucí a nenasytná.Alespoň tak jsem to vnímala já, ale jak u jsem se zmiňovala , mám víc jak polovinu temné krve, takže ostatním to mohlo připadat jinak. Míša s Bobrem nás upozornili, že se v okně v přízemí svítí. Všimla jsem si toho už dřív, ale považovala jsem to za odlesk, ale opravdu se zdálo, že to svítí zevnitř. Chtěla jsem se jít ještě podívat k hlavnímu vchodu, ale odmítla jsem jít kolem staré bobové dráhy, protože se mi to místo nelíbí a tak jsem to s Luckou odbcházela delší cestou s tim, že se s Míšou a Bobrem setkáme na opačné straně. Zrovna jsme se dohadovali, co bysme dělali, kdyby jsme tam čekali a čekali a oni nikde, když se ozvalo Míši vyjeknutí a za chvíli se oba vynořili za námi. Prý akorát, když řekli, že tam jsou, se dole rozsvítil celý vchod. To jen potvrdilo mou domněnku, že tam uvnitř někdo je. Vlastně mi tenhle hotel vždycky připadal jako upíří sídlo a to ve mě znovu zažehlo onu nezkrotnou touhu vydat se blíž nebezpečí, protože pocit ohrožení mi zároveň dodává pocit moci.

Došli jsme tedy k hlavnímu vchodu spolu. I tady se kolem domu táhl plot, před kterým stála opuštěné jediné auto a v bočním okýnku hotelu se také svítilo. Ostatní říkali, že tam jsou určitě nějaký bezďáci (jak přízemní vysvětlení!), ale to jsem zavrhla, protože to bylo takové to modrozelené světlo, jaké si koupíte třeba k počítači a tím by si bezdomovci asi vážně svítit nemohli, nehledě na to, že každý prázdný hotel kolem města je hlídán bezpečnostní společností. Začli jsme se dohadovat, jestli jsou tam upíři nebo ne a oni, že prej by měli normální světlo. (jo jasně upír si bude svítit něčim, co připomíná Slunce!)

Pak Míša začala vyprávět, jak když hotel fungoval, její mamka jí tam vzala sebou a předtím se jí zdál sen o sálu vevnitř a když ho potom viděla naživo, bylo to stejný do posledního detailu. Šla jsem dál podél plotu a zarazila mě vyboulenina, která vypadala jako by něco zevnitř narazilo do pletiva. Bobr zase začal, že to je normální, že se dělá samo a to už mě pořádně začínalo štvát. Sakra copak musí schodit, jakoukoliv záhadnou atmosféru, kterou se s takovou oblibou snažím navodit? Musím se holt asi smířit s tím, že nejsou schopný věřit bezvýhradně svojí fantasii a používat imaginární myšlení stejně automaticky, jako hýbete nohama...

Už jsem se ale nestihla ohradit, protože v tu chvíli někdo zřejmě pustil psa a ten štěkal jako o život. Okamžitě jsem pomyslela na vlkodlaky a plot mi v duchu zmizel před očima (no, někdy je představivost spíš prokletí). Tak jsme začli utíkat a smáli jsme se jako blázni, krom Lucky, která se k nám pak poklidně přiloudala. Tak jsme pokračovali po silnici dál, až za zatáčku, kde jsem ostatním připomněla, že takhle dojdeme až do Úšovic (kt. sou na opačný straně města. Tak jsme to otočili, a zjistili jsme, že vedle felície stojí starý žigulík, který je všechno jen ne opuštěný, přestože měl zhasnutá světla. Bobr konstatoval, že tam předtím nestál a já jsem schválně nahlas začla vyprávět, že děda měl taky takýho žigula, ale už ho prodal, pro případ, že by poslouchali. Prošli jsme jakoby nic kolem Krakonoše a vykračovali jsme si dál po silnici. Žigulík nastartoval (pěkně jsme se lekli, to teda!) a projel kolem nás. Ale ani tím to neskončilo...

Ze naší cesty je vidět na Karlovarskou (taková normálně užívaná hlavnější silnice..), kt. sem tam probleskuje mezi stromy. A tam žigulík zhasnul a zastavil. Pak popojel zase zhasl a nakonec odjel pryč z dohledu. A jen aby tomu nasadila korunu, přehnala se kolem nás felície (asi ta samá co stála prázdná před hotelem) a ta pak stála pěkně dlouho na křižovatce s Karlovarskou, i když nic nejelo. Za chvíli nám ale Karlovarská zmizela z očí, jak se cesta zatáčela, a když jsme došli na křižovatku nebylo po autě ani památky.

Dohadovali jsme se kudy dál. Navrhla jsem jim 3 možnosti: 1 Karlovarská =sebevražda ( v tý tmě by nás někdo srazil). 2. do lesa a přes Kamzík=sebevražda (vážně touhle částí lesa by nešel ani vrah, protože by se sám bál o život) - taky tady hned na začátku jsou tři jezírka, Pstruží se jim říká, ale měla by se jmenovat spíš Mrtvá jezírka, protože v prvním se utopil nějaký cyklista a ve druhým, jak mě informovala Míša, našli jen kabelku a brýle jedný ztracený doktorky (tělo nikdy nenalezeno). Nevěděla jsem to, ale nepřekvapuje mě to- kolem ML se stala spousta vražd a podivných úmrtí... a 3. možnost silnička vedle Karlovarský, kde straší (zabil se tam jeden kluk na motorce a je to vážně děsivý místo - občas tam u jeho kříže svítí svíčka a nikdo neví, kdo jí zapaluje).

No zvolili jsme 3 a ještě že tak. Když jsem totiž došli tak do poloviny, na Karlovarský (vede skoro paralelně tak je na ní zas vidět) jelo dolů auto, zastavilo a zhaslo. ( A to je zatraceně nebezpečný místo na zastavení, protože ta silnice je docela úzká a dolu je to pěkně příkrej svah). Rozsvítil, tak jsem se rychle přikrčili, protože paprsky reflektorů prozářily tmu až k nám. A zrovna v tu chvíli zazvonil Bobrovi mobil. Fakt tohle blbý načasování se stává i v reálu a nejen ve filmech! Naštěstí nás za stíny stromů nebylo vidět, takže auto zas za chvíli odjelo, ale celý to smrdělo něčim podvodným až mafiánským. Tak se Míša hned rozpovídala o Kmotrovi, že si to musíme taky přečíst a vyrazili jsme dál na cestu. Řekli jsme si, že pro dnešek už bylo dobrodružství dost, tak jsme se vrátili do relativního bezpečí města...

P.S.: úprava zastaralých informací - tělo doktorky se nakonec našlo a utopený cyklista byl vlastně plavec, který si tam ale zajel na kole, jen abych to uvedla na pravou míru.:)

Ehmm, nějaké info o plesu? Měl by být prý 21. 2. jestli si to dobře pamatuju.. Tak piště když bude něaký info, jo? třeba lístky atd..

Taak, konečně je po narozeninách, maturácích, silvestrech a podobných akcích, takže nám příští sobota vychází volná. Takže pravděpodobně bude schůzka, pokud budete mít čas, kdyby ne ozvěte se. 7.2. od 17 30 (Trolej jede 17 19 od city servisu a 17 23 z chebsky - je to 16ka) Ať vás příjde co nejvíc! Žádná práce nebude, nebojte.:-)

No, jednou už mi to ten článek neuložilo, tak znovu. Jedná se o výpravu na Sicílii v létě, kt. pořádá středisko Říp (Roudnice na Labem) pro skauty 15 a výš. Termín 15.8.-29.8. cena cca 7 250 plus asi 100 eur s sebou. Program je takovej, že autobus dělá 6 zastávek a je už pak na zbytku, jestli bude jezdit s nim, nebo si vybere zastávku a na tu dorazí, prostě takovej volnější. Další podrobnosti v mailu, ale čím dřív bysme poslali přihlášku tím líp. Pište do komentů kdo by jel ju?

Ahoj, chtěli jste foto, máte je mít - deset obrázků - deset míst z Mariánských Lázní - odpovědi neopisujte, tak je radši pište na mail, než do komentářů, ju?Kdo ví, třeba ten co bude první dostane něco na zub?:)

A nemusíte psát jenom přesné názvy, je to k dobru, ale stačí kdyžtak jen udat polohu..